Desatero pro rodiče prvňáka

  1. Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka. Každý den ostrouhám tužky. Dítě jich má mít v zásobě několik.
  2. Pomáhám dítěti v přípravě školních potřeb a učebních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
  3. Školní pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
  4. Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe dvakrát 15 minut.
  5. Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
  6. Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
  7. V klidu si povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
  8. O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
  9. Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.
  10. Hledám cestu, jak neúspěchy odstranit.
Několik rad, aby dítě rádo chodilo do školy

Když prvňáček za pár dní řekne, že do školy už nepůjde, protože se mu tam vůbec nelíbí a další dny ráno přichází s tím, že ho něco moc bolí, máme se tím vážně zabývat? Máme ho nechat doma nebo vyrazit za paní učitelkou ?

Hrozí nám, že uděláme dvě chyby. První spočívá v tom, že nezareagujeme včas na vážný problém nebo naopak přeženeme svoji reakci tam, kde o problém nejde.

Ve skutečnosti se obvykle nic neděje. Dítě si jen stýská nad ztrátou volnosti a problém brzy vymizí. Musíme si uvědomit, že prvňáček je citlivý na zdánlivé maličkosti. Může velmi dramaticky reagovat i např. na nezvyklou barvu vlasů paní učitelky.

Vyjádřete před dítětem pochopení pro situaci "to já moc dobře znám, když se člověku někam nechce".

Vyprávějte vlastní zkušenosti se školou nebo z práce. Neptejte se přímo, co se děje. Malé děti často neumějí zhodnotit situaci a nevědí, co přesně jim ve škole vadí. Raději počkejte až se dítě samo, spontánně rozhovoří. Někdy se dítě stydí nebo nevěří, že by mu rodiče mohli pomoci. Buďte proto trpěliví. Problémy nebagatelizujte a neřešte je mávnutím ruky.

Nikdy dítě nezesměšňujte a nehodnoťte situaci větami - to nic není, to se spraví, to se ti stane ještě tisíckrát.

Jestliže stesky dítěte neustávají měli bychom se vypravit do školy a promluvit s učitelem, sdělit mu informace o problému a požádat o radu. Současně se domluvte, co podnikne on pro zlepšení situace. Nenechte se uchlácholit větami - ono si zvykne, to se poddá.

Programy EU

Programy EU

Účastníme se projektů

Přestavba objektu č. p. 17 na volnočasové a spolkové centrum města Hrob

Účastníme se projektu EU Peníze školám